Kreditní a debetní1. díl - platební kartyV době, kdy jsme si o bankovních kartách mohli jen nechat zdát, jsme vídali v amerických filmech, jak někdo platil kreditní kartou, kreditkou. Od těch dob se nám dostala platební karta do slovníku pod označením kreditní. Dnes už léta také karty využíváme. Avšak většinou kreditní nejsou.Karty se dělí na karty debetní a kreditní V čem se liší? Debetní karta je ta, kterou máme ke svému běžnému účtu. Ať už s ní vybíráme v bankomatu a nebo s ní platíme u obchodníka - platíme svými penězi. Obnos nám v nejbližším čase banka strhne z našeho účtu. S debetními kartami se setkáváme u bank nebo u spořitelních a úvěrových družstev. Kreditní karta - to je náš úvěr. S kartou můžeme platit u obchodníků, ale v tu chvíli za nás nákup zaplatí někdo jiný a my se stáváme jeho dlužníkem. My si v tu chvíli na útratu v obchodě půjčujeme. A za to zaplatíme věřiteli (tomu, od koho kreditní kartu máme) kromě dlužné částky také úrok. Může být, že se úrok účtuje hned, může být, že se úrok účtuje až při překročení bezúročného období; podmínky jednotlivých vydavatelů se obecně různí. Dluh i s úroky splácíme dodatečně. S kreditními kartami se setkáváme u bank a u společností, které se zabývají poskytováním úvěrů. Kreditní karty jsou například - kreditní karta CITI (CITI bank) , OK (GE money bank), nebo karty Yes (Home credit), Aura (Cetelem). Když už jsme se zmínili o dělení karet, zmíníme se ještě o dalším dělení. Jde o karty embosované a neembosované (emboss=vytepat; z angl.). Embosované karty jsou takové, kde veškeré informace (číslo karty, platnost, jméno uživatele) jsou psány reliéfním písmem. Tyto karty umožňují úhradu nejen v elektronických terminálech, ale umožňují úhradu i mechanických snímačích, imprinterech, slangově zvaných žehličky. Neembosované karty písmo nemají vystouplé, nebo jen nezřetelně. Ty jsou určeny k použití v elektronických terminálech. Embosing karty nijak nesouvisí s tím, zda karta je kreditní nebo debetní. Roman Janda, ZSOS zpět na seznam článků |