Doklady o prodeji

paragon - faktura - daňový doklad - ...
Názvy prodejních dokladů jsou různorodé, některé doklady jsou často nazývány nesprávně, k některým dokladům název chybí.
Projděme si několik platných i neplatných zákonů a vyhlášek a podívejme se na jednotlivé doklady a na jejich obsahové náležitosti.


DOKLAD O ZAKOUPENÍ VÝROBKU NEBO O POSKYTNUTÍ SLUŽBY

"Doklad o zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby" je ideální pojem pro spotřebitelské nákupy (byť pro běžnou komunikaci poněkud rozvláčný) a zavádí jej zákon 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Zákon ukládá prodávajícímu povinnost na požádání vystavit spotřebiteli potvrzení o uskutečněné transakci a uvádí, jaké náležitosti přitom má doklad mít.

Prodejce nemá povinnost vydat doklad o zakoupení sám od sebe a bez vyzvání, takže tisk různých pokladních lístků pochybného obsahu se nedá prodávajícímu vytknout. (Myšleny tisky z pokladen: Zboží 15 Kč+zboží 200 Kč+zboží 30 Kč, celkem 245 Kč; v lepším případě drogerie 15 Kč+elektronika 200 Kč+potraviny 30 Kč, celkem 245 Kč.)
Avšak pokud spotřebitel o doklad požádá, musí být doklad podle zákona.

Povinnost prodejce vydat spotřebiteli na vyzvání doklad o zakoupení se vztahuje jak na prodeje z ruky do ruky (obvykle "paragon"), tak na prodeje se splatností úhrady (obvykle "faktura"). Vydání "dokladu o zakoupení výrobku nebo poskytnutí služby" na spotřebitelovu výzvu je pro prodávajícího povinné.


PARAGON

Doklad o prodeji se často nazývá paragon. Příruční slovník jazyka českého (1935-1957) slovo paragon ve významu prodejního dokladu nezná. Spisovný slovník jazyka českého jej uvádí jako pokladní blok a uvádí i původ slova (podle názvu výrobce). *)
Slovo paragon lze dnes chápat podle praxe jako doklad o prodeji u obchodníka zákazníkem (spotřebitelem nebo jiným subjektem), nejčastěji za hotové, popř. se zbožím zaslaným na dobírku.
Původní tiskopisy paragonů byly skládány na cik-cak a umožňovaly po vložení kopíráku pořízení kopie pro obchodníka. Paragony bylo nutno razítkovat, tento zákaznický požadavek přetrval jako zlozvyk i do dneška, kdy kvalitní doklad o prodeji včetně nacionálí prodávajícího vytiskne tiskárna v pokladně a kdy je razítko s týmiž údaji zcela nadbytečné. A to i v případě, že nakupuje zaměstnanec pro svůj podnik a paragon mu proplatí jeho účtárna.

Zvykově se paragon chápe tak, jako kdyby na něm bylo napsáno:
Od obchodníka ... dnešního dne ... zakoupil anonymní zákazník následující zboží ..., ..., ..., a zaplatil za něj v hotovosti nebo kartou částku ... Kč.

Paragon právně neexistuje, povinný tedy není; může však plnit funkci dokladu o koupi vydávaného spotřebitelům nebo funkci zjednodušeného daňového dokladu vydávaného plátcům DPH (většině podnikatelů).


FAKTURA

Dnešní právní řád fakturu nezná. Jde o listinu, která se přesto používá dodneška jako vyúčtování a výzva k platbě, k tomu přibyly listiny nazývané proformafaktura nebo zálohová faktura jako výzva k úhradě zálohy před dodávkou zboží/služeb. Fakturu naposledy upravovala vyhláška Federálního ministerstva financí 154/1975 Sb. o fakturování a placení dodávek neinvestiční povahy.
Faktura obsahovala zejména vyúčtování jednotlivých položek dodávky, celkovou cenu, splatnost dluhu z faktury a označení dodavatele i odběratele (tj. dvou organizací a nebo organizace a občana).
Dnes se faktura - ne vždy správně - nazývá "daňový doklad".
Faktura právně neexistuje, povinná tedy není; může však plnit funkci dokladu o koupi vydávaného spotřebitelům nebo funkci běžného daňového dokladu vydávaného plátcům DPH (většině podnikatelů).


DAŇOVÝ DOKLAD

Daňový doklad je prodejní doklad, kterým jeden plátce DPH druhému plátci DPH vyúčtovává dodávku zboží/služeb a zároveň vyúčtovává DPH, které si kupující tím může nárokovat zpět vůči finančnímu úřadu. Ač je řada paragonů nebo faktur označena textem "daňový doklad", daňovým dokladem ani přesto není, jelikož nesplňuje obsahové náležitosti daňového dokladu. (Např. je-li dodavatelem neplátce daně nebo je-li odběratelem spotřebitel či jiný neplátce daně, není faktura daňovým dokladem, to ani tehdy, je-li tak nadepsána.)
Spotřebitel nemá nárok na vyčíslení DPH na prodejním dokladu, nemá tedy nárok na daňový doklad.
Neplátce DPH nesmí daňový doklad vystavit pod hrozbou pokuty.
A jak již bylo výše uvedeno - je-li z tiskárny na paragonu/faktuře uveden nízev a adresa prodávajícího, jeho DIČ a další náležitosti, pak razítko na dokladu skutečně není třeba. Na spotřebitele se vystavování daňových dokladů nevztahuje.


DOKLAD EET, DOKLAD O PLATBĚ KARTOU, ÚVĚROVÁ SMLOUVA a jiné nepřímé doklady

Podnikatel hlásí finanční správě prostřednictvím EET své celkové příjmy z každého jednotlivého obchodu, nikoli totožnost klienta a nikoli položky nákupu.
Podobně celková částka bez položek je odesílána do banky za účelem inkasa za nákup hrazený prostřednictvím bankovní karty.
Některé spotřebitelské transakce nemusí být hrazeny hotově, ale jsou hrazeny úvěrem, kde úvěrovou smlouvu sepíše na místě prodávající coby zástupce úvěrového věřitele.
Pro jednoduchost pokladní administrativy bývá s dokladem o prodeji spojen i doklad EET a doklad o platbě kartou; detailní údaje z paragonu však finanční správě ano bance nejdou.



VYUŽITÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ DOKLADÚ PŘI REKLAMACI - BONITA TĚCHTO DOKLADŮ

Nejkvalitnějším dokadem je doklad, u něhož prodávající zná zákazníkovu totožnost.
V takovém případě se lze při reklamaci pouze představit, popřípadě též uvést číslo dokladu (faktury) a prodávající má možnost si ověřit ve svém informačním systému údaje o uskutečněném prodeji. Nákupní doklad pak nemusí kupující ani předkládat.
Tento vztah se nemusí líbit osobám přehnaně citlivým na své osobní údaje.

Kvalitním dokladem, jímž kupující prokáže své nároky vůči prodávajícímu je doklad o zakoupení (nebo jeho podnikatelský ekvivalent - zjednodušený daňový doklad), tedy paragon.
Z těchto dokladů je patrné, co spotřebitel zakoupil, za kolik a kdy.
Velké obchody tyto doklady vydávají bez vyzvání; v ostatních případech si musí kupující doklad o zakoupení výslovně vyžádat.
Nedostatečné popsané prodejní položky na paragonu (např. jen "potravinářské zboží" nebo "drogerie") nemůže být spotřebiteli k újmě, nedostatečný popis zavinil prodávající, nikoli spotřebitel.

Doklad o platbě kartou, informace o EET kódu
Předložení nákupního paragonu při reklamaci není podmínkou nutnou. V případech nouze lze znalostí EET kódu nebo předložením dokladu o karetní transakci (popř. bankovním výpisem) doložit existenci, datum a finanční objem transakce uskutečněné mezi prodávajícím a spotřebitelem. I když z uvedených dokladů přímo nevyplývá konkrétní komodita, je spotřebitel při reklamaci v lepší pozici než bez tohoto důkazu.


doklad o zakoupení - "paragon" daňový doklad běžný (zjednodušený) doklad platební karty EET doklad faktura
prodávající, identifikace ano ano ano ano ano
kupující, identifikace ne ano (nemusí) ano ne ano
datum ano ano ano ano ano
číslo dokladu ne ano ano ano ano
položky nákupu **) ano ano ne ne ano
ceny položek **) ano ano ne ne ano
celková částka nepřímo ano základ daně (nemusí) ano ano ano
DPH sazba, částka ne ano (nemusí částku daně) ne ne daň z obratu
EET kód ne ne ne ano ne
výzva k vystavení na žádost spotřebitele na žádost plátce DPH neupraveno bez vyzvání bez vyzvání
paragraf, zákon, vyhláška § 16, 634/1992 § 29, § 30, 235/2004 neupraveno § 20, 112/2016 154/1975 (zrušená)

*)
PSJČ: paragon, -u m. typ. druh tiskařského písma větších rozměrů
SSJČ: paragon I, -u m. (6. j. -u) obch. (v maloobchodě) pokladní blok (nazv. podle něm. firmy)

**)
Tato informace je poněkud neurčitá.
Rozepsáním položek nákupu je 10 rohlíků á 1 Kč, 2 mléka á 15 Kč atd.,
ale výměna těsnění ve vodovodní baterii je jedna položka, není možno požadovat rozpis a ocenění 1x zavření vody 10 Kč, 1x demontáž 80 Kč, 1x výměna, atd.


zpět na seznam článků